Soubory movitých věcí 2014

24.06.2014

Soubory movitých věcí 2014

§ 26 odst. 2 zákona c. 586/92 Sb. o dani z příjmů–„souborem movitých věc í se samostatným technicko - ekonomickým  určením se rozumí dílčí část výrobního či jiného celku. Soubor movitých věcí je nutné evidovat zvlášť…“

§7 odst. 3 písm. b) Vyhlášky č. 500/2002 Sb., §8 odst. 5 písm. a) Vyhlášky č. 504/2002 Sb. – „ …soubory hmotných movitých věcí se samostatným technicko - ekonomickým určením s dobou použitelnosti delší než jeden rok a od výše ocenění určené účetní jednotkou, a to při splnění povinností stanovených zákonem, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku.“

Pokud uvažujeme o vytvoření souboru, je nutné naplnit zákonem a vyhláškou stanovená pravidla vytvoření souboru. Na jedné straně jde o rozhodnutí poplatníka vytvořit soubor movitých věcí na straně druhé naplnění všech podmínek, aby soubor mohl být platně vytvořen, zaúčtován a odpisován.

Není přípustné vytvářet soubory ze samostatných věcí, které mohou fungovat vedle sebe odděleně, ani by se navzájem funkčně ovlivňovaly. Nejčastěji používaný příklad majetku, který nelze použit k vytváření souboru movitých věcí jsou židle, protože jejich použití se navzájem funkčně neovlivňuje, proto sál se 100 židlemi, nikdy nebude souborem, ale při jejich jednorázovém pořízení je vhodné použít při zaúčtování časové rozlišení.

Pokud uvažujeme o vytvoření souboru movitých věcí z nábytku určeného k vybavení kanceláře, pak jednotlivé skříňky, poličky, stolky, židle mají pořizovací ceny v řádu tisíců korun. Úvaha o jejich spojení v soubor movitých věcí, který bude mít hodnotu např. 50 000 Kč, ještě musí splňovat kritérium samostatného technicko – ekonomického určení a věrné a poctivé zobrazení majetku. Ještě nelze jednoznačně říci, že by zde vždy vznikl soubormovitých věcí. Aby tomu tak bylo, muselo by jít o účelový celek trvalejšího charakteru s jednolitým výrazem - nábytek určitého typu, barevného sladění, mahagonová sestava apod. Kdyby bylo možno nábytek bez snížení celkového uměleckého dojmu nebo bez narušení jeho technicko - ekonomického určení libovolně zaměňovat (unifikovaný nábytek), přemisťovat mezi jednotlivými kancelářemi, nebylo by namístě hovořit o souboru movitých věcí ve smyslu zákona o dani z příjmů, ale účtovalo by se opět o zásobách s využitím časového rozlišení. V případě nákupu nábytku je vytváření souborů věcí problematickou dobrovolnou a není v podstatě žádný důvod, na základě vlastního rozhodnutí soubor tvořit.

Naopak existuje majetek tzv. stavebnicového typu, u něhož účtování bez vytvoření souboru movitých věcí není vůbec možné. Jedná se zpravidla o lešení, bednění, regály, pásové dopravníky. Jednotlivé díly těchto majetků nemají samostatné technicko – ekonomické určení a až jejich seskupením, je možno je jej využívat k určenému účelu. Pak se za jeden majetek považuje minimální seskupení jednotlivých dílů, které umožňuje využití k určenému účelu. A pokud vstupní cena tohoto seskupení převyšuje 40 tis. Kč, pak lze hodnotu tohoto hmotného majetku uplatnit v základu daně jen prostřednictvím daňových odpisů.

Soubor se eviduje na jedné inventární kartě, zařadí se do odpisové skupiny podle hlavního funkčního celku. Problémem může být i posouzení technického zhodnocení souboru. Zpravidla se jako technické zhodnocení posoudí přidání nového prvku nebo zvýšení počtu již stávajících prvků souboru, chápe se jako rozšíření použitelnosti nebo vybavenosti stávajícího souboru s respektováním finanční hranice pro technické zhodnocení. Problémem může být rozdílná hranice pro účely daně z příjmů dle §33 Kč 40 tis. a účetní hranice stanovená vnitřními předpisy podle novelizovaného znění §47 odst. 3 Vyhlášky č. 500/2002 Sb. a §32 odst. 5 Vyhlášky č. 504/2002 Sb. pro rok 2014, kde se ocenění odvíjí od hodnoty určené účetní jednotkou pro vykazování dlouhodobého majetku. Rozdílnost ocenění může vést k rozdílné výši účetních a daňových odpisů.

Naopak výměna jednotlivé věci je opravou, pokud nedochází k technickému zhodnocení.

Při trvalém vyřazení věci ze souboru je nutno snížit ceny věci evidovanou na inventární kartě podle stupně odepsanosti souboru podle ČÚS č. 013 bod 3.4 a ČÚS č.409. U vyřazované věci nelze uplatnit poloviční daňový odpis, protože vyřazovaná věc není samostatně odpisována.

Zánik souboru a případné zvažování zařazení již odepisovaných věcí do nového souboru je dalším problémem. Je nutné respektovat §30 odst. 2 zákona o dani z příjmů  - odpisování nelze měnit a jedinou cestou jak ukončit odpisování souboru je nezařazovat do souboru nové věci a postupně tak původní soubor odepsat.

© 2013 vytvořil Jan Kárník, provozováno na Joomla!